Na samotě u lesa

Tam je vždy krásně. Kdo by chtěl oponovat, tak tam pořádně zřejmě ještě nikdy nebyl, protože kdybyste tam byli a užili si to ticho, ten klid, po ránu ranní rosu v trávě, když se právě probudíte a v blízkosti uslyšíte zpívat nejrůznější druhy ptáků, kteří poletují okolo a různě posedávají na stromech či po keřích, pak byste věděli, že to je opravdu nádhera. Louka pomalu rozkvétá, stromy se tyčí až k obloze. Sluníčko pomalu vstává a nakukuje, takže jeho paprsky sahají až na zem, kterou právě probouzí k životu. Pokud by vám bylo chladno, zatopit si můžete v krbu nebo místních kamnech, která mají také své kouzlo. Přiložíte polínkem a jenom slyšíte, jak nerez komíny proudí teploučko.

Opačný přístup některých lidí

Každý to sice nemusí mít rád, to připouštím, jsou takoví lidé, kteří by se bez zvučných ozvěn motorů od automobilů, autobusů a jezdících tramvají či metra nebo vlaků vůbec neobešli. Stejně tak jako bez hluku místních lidí, kteří neustále kolem vašeho domu procházejí, pokud bydlíte někde ve městě. Takový člověk by se zřejmě jenom těžko dobře vyspal v klidu a hlavně tichu, které je nastolené v krajině na samotě u lesa.

Na samotě u lesa
Ohodnoťte příspěvek